Reportáže

Táborová hra

Hlasy vstupují jeden po druhém, vytváří polyfonii.

Vlastně jsem se na táboře narodila.

Hlasy: Glenn Gould, Tereza Fišerová, Ludwig van Beethoven, Tintoretto, Paris Bordone, Irrsigler, Johann Sebastian Bach, Kryštof Dientzenhofer, Jan Kratochvil, Thomas Bernhardt, Reger, Dan Graham, Muž s bílým plnovousem a další.

…přičemž spíš neustále hovořil o Mozartovi, a nikoli o Bachovi, musel jsem zvolit místo v takzvaném Sebastianově sále; musel jsem, ačkoli se to zcela příčilo mému vkusu, zaujmout místo před Tizianem, abych mohl Regera, sedícího před Tintorettovým Mužem s bílým plnovousem, pozorovat, a to ve stoje, což pro mne ale nebyla žádná nevýhoda, poněvadž já raději stojím, než sedím, zvláště když pozoruji lidi, já odjakživa pozoruji lépe, když stojím než když sedím, a jelikož jsem, dívaje se ze Sabastianova sálu do sálu Bordoneho, s krajním vypětím všech sil nakonec skutečně zahlédl celého, ani opěradlem lavice nezastíněného Regera, který…

Na té fotce to vlastně vůbec není žádný tábor. Přestože jsem se na táboře vlastně narodila. Totiž když se moje teta rozvedla, žila s mými sestřenicemi nějaký čas sama, až potkala pána, který se stal mým novým strýcem. Žil ve velkém domě na venkově s do široka rozprostřenou zahradou plnou ovocných stromů a velmi precizně střeženého trávníku. Byl to prostor dospělých, ve kterém se náhle objevily děti, vše mělo svůj řád a pro mě a mé sestřenice bylo ze začátku obtížné se s ním stále srovnávat. Moc jsme si přály v zahradě tábořit, což nám nakonec bylo dovoleno, ale stan jsme musely každý den rozložit a postavit jinde, aby tráva pod ním neuvadla.

Tereza jako dítě nenáviděla lečo, typický pokrm, kterým byly děti její generace trápeny svými rodiči či vychovateli v letních měsících. Zvláště pak na táborech, na jednom z nichž se Tereza narodila. Rozvařená zelenina postrádající jak tvar, tak i chuť, která by mohla vzbudit byť minimální zájem dětských chuťových buněk se jednoho poledne opět stala vynuceným obědem. Poté, co jej Tereza s krajním sebezapřením a patřičnou dávkou přímluv snědla, odebrali se všichni hrát táborovou hru Na zapamatovanou. V běhu a s patřičným elánem Tereza s přehledem předstihla zbytek soutěžících, patrně poháněná předchozím kulinářským příkořím. Po pochvalném zhodnocení jejího výkonu všemi zúčastněnými se rozhodla k demonstrativnímu gestu, vlastními slovy Tereza komentuje následující dění takto: “vyhrála jsem zapamatovanou a lečo vyblila do pangejtu”.

Kdy jsou hranice mezi polyfonií a neřízenou změtí?

Fuga (italsky útěk, únik) je kontrapunktická, polyfonní, imitační, dvouhlasá až šestihlasá jednovětá hudební skladba. Jedná se o vrcholnou formu kontrapunktu, která důsledně dodržuje rovnost všech hlasů. Mezi její charakteristické rysy patří: …

Toto není fuga.

umělciTereza Fišerová
kurátorJan Kratochvil
místoEntrance Gallery
tagy
účinkujícíTereza Fišerová, Jan Kratochvil
kameraGiulio Zannol
zvukGiulio Zannol
střihGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
překladAdéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno8. 11. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Táborová hra
Instalace Smazat hranice času je příkladem eklektického míchání významů a symbolů, stejně jako aktualizování tradičních technik a praxí. Lyrická abstrakce Evy Brodské, citace nebo parafráze lidových zvyků Lucie Králíkové, smysl pro detail i celek a roztřepené konce Dany Balážové, jakož i bytostné propojení s krajinou Petra Švolby spolu mluví jednou řečí.
Michal Mitro je umělec a výzkumník pracující napříč různými obory a médii. Ve své umělecké tvorbě přetváří sociologické koncepty do řemeslně zpracovaných sochařských instalací, které kombinují zvuk, světlo a elektřinu. Mitro vytváří narativy, které jsou jak potvrzující, tak i znepokojující, s cílem formovat budoucnost, kterou bude stát za to žít.
Chtěli bychom nastínit podmínky pro novou citlivost a redefinovat si naše potřeby či budoucí jednání, nestojící pouze na logice nekonečné výroby a spotřeby, vyčerpávající křehké ekosystémy. V neposlední řadě se skrze toto společné přeskládání základních i drobných kamenů snažíme aktivně integrovat nerůstové strategie do našich životů.
Většina děl vznikla přímo pro výstavní prostory a je výsledkem spolupráce obou autorek, které spojuje téma vztahu k přírodě materializované v práci s organickým tvaroslovím někdy pichlavým, jindy měkce vstřebávajícím.