Reportáže

the trench is not in fact as deep as the engineer calculated

Výstava Tamáse Kaszáse s názvem „the trench is not in fact as deep as the engineer calculated“ se ptá, co nám osud avantgardních utopií říká o napětí mezi vizemi budoucnosti a jejich praktickou realizací. Pro výstavu Kaszás postavil na hlavním náměstí v Óbudě rekonstrukci kiosku v životní velikosti, který navrhl Lajos Kassák. Jedná se o reinterpretaci Kassákova díla, která konstruktivistickou „obrazovou architekturu“ proměňuje v hmatatelný trojrozměrný objekt zbavený všeho nadbytečného a redukovaný na svou podstatnou jednoduchost.

Aby zmapoval ideály společnosti, Kaszás se zaměřuje na reklamy a kiosky navržené avantgardními umělci za účelem propagace ideálů modernity. Mezinárodní výstavy a průmyslové veletrhy, které v 20. letech 20. století předváděly inovace v oblasti vědy a kultury, vyžadovaly nové formy prezentace a nové reklamní médium. Avantgardní umělci a architekti se aktivně podíleli na navrhování těchto dočasných architektonických konstrukcí a reklamních kiosků. Pro ně byly reklama a kiosek více než jen posly moderních pokroků a nových principů kvality. Viděli v nich společnost formující roli, která široké veřejnosti poskytovala přístup k novým ideálům. Hranice mezi reklamními médii a „demonstrátory“ uměleckých programů se začaly stírat, jak dokládá tato výstava díla Tamáse Kaszáse spolu s uměleckými díly patřícími do Kassákova muzea.

Dílo Tamáse Kaszáse je realizací starých utopických návrhů jako opuštěných, znehodnocených a nefunkčních ruin. Nesplněné, opotřebované a znehodnocené zbytky programu modernity zaujaly místo v současné kultuře zbavené svého utopického náboje. Jsou surovinou pro Kaszásovo umění a dodávají jeho navrhovaným modelům společnosti realismus a potenciální proveditelnost. Jak řekl Lajos Kassák při představení své teorie reklamy v knize Čistota, teprve když skočíme, zjistíme, že „příkop není ve skutečnosti tak hluboký, jak vypočítal inženýr“.

umělciTamás Kaszás
kurátorJudit Csatlós
místoKassák Museum
tagy
účinkujícíTamás Kaszás
kameraKornél Szilágyi
zvukKornél Szilágyi
střihKornél Szilágyi
interviewKornél Szilágyi
kategorieReportáže
publikováno5. 8. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
the trench is not in fact as deep as the engineer calculated
Ve skleněných vitrínách zde kurátoři prezentovali dětské hračky čtyřiceti vybraných umělců, architektů a teoretiků, s nimiž byli generačně spříznění, a kteří tedy vyrůstali v období 70. a 80. let. Zpětně viděno je výstava napůl vážným a napůl ironickým komentářem k této spřízněnosti a předznamenáním obratu k období normalizace jako zdrojového období řady českých umělců po roce 2000.
Mini-sympozium „Bauhaus a funkcionalismus“ zkoumá recepci a interpretaci vzniku a rozkvětu funkcionalismu v Československu v meziválečném období, kontakty s Bauhausem v Německu. Osoba předního teoretika modernistické avantgardy Karla Teigeho a jeho pedagogického působení na Bauhausu je exemplárním příkladem networku a vzájemných kontaktů.
Obchod se zlevněným drogistickým zbožím na Bayerově ulici v Brně fungoval v letech 1986–1989 také jako nezávislý výstavní prostor.Jeho koncepci vytvořili umělci Petr Oslzlý a Rostislav Pospíšil, pohybující se v oblasti výtvarného umění a divadla; technickou podporu zajistil vedoucí drogerie Drahomír Svatoň.
Album neboli conclusio, které Viktor Pivovarov představuje na videu je nesmírně zábavné. Vidíme na něm zvířata, která se z ničeho nic objeví, aby se podívala na Lenina, dočteme se o Leninovi jak po nocích vyje, uvidíme Lenina bez penisu a dozvíme se, že tento strašný vrah miliónů lidí zemřel s dětskou knihou v ruce. To, čemu se smějeme, z toho už nemáme strach.