Profily

Vít Havránek

Vít Havránek (*1971) se ve své činnosti nezaměřuje pouze na kurátorské projekty, spíše by bylo možné popsat jeho aktivity jako kulturně-organizační. V mnoha projektech figuruje také jako editor, teoretik, organizátor nebo pedagog. Přičemž většina těchto počinů bývá úzce navázána na současnou uměleckou iniciativu tranzit.cz, která je součástí širší středo- a východoevropské sítě. Pražská pobočka tranzit.cz, která se v jednom prostoru potkává s iniciativou Display (a společně tak tvoří galerii Tranzitdisplay), se v současnosti zabývá pozicí a fungováním umělecké instituce. Výsledkem je tzv. institucionální deník, který je dostupný online, projekt „feministické instituce“, jenž zastřešuje Havránkova spolupracovnice Tereza Stejskalová; a konečně výzva „Instituce na rezidenci“, v rámci které se v Praze potkaly tři umělecké kolektivy: Visual Culture Research Center z Kyjeva, Purusha Research Cooperative z Indonézie a Ateliér bez vedoucího (ČR).

Během 90. let, kdy Havránek studoval obor Dějiny umění na FF UK (doktorandský titul získal v roce 2006 s dizertační prací na téma Autentické struktury. Osobnosti a struktury interpretace v československém umění 1949-2004), vystřídal pracovní pozice v tak rozličných institucích, jako jsou (či byla) Sorosovo centrum současného umění, Ústav dějin umění AV ČR, Národní galerie (Sbírka moderního a současného umění) nebo Galerie hlavního města Prahy. V roce 2002 spoluzaložil pražskou pobočku tranzitu. V rámci této instituce se rozšířilo spektrum jeho činností: pod tranzitem připravoval nejen výstavy, ale také organizoval přednášky a debaty a připravoval publikace. Havránkovu teoretickou práci definuje okruh uměleckých osobností, které na přelomu 20. a 21. století charakterizoval zájem o návrat a nové formy konceptuálního umění (Ján Mančuška, Jiří Skála, častým Havránkovým spolupracovníkem na mnoha projektech je také Zbyněk Baladrán). Zasadil se také o nové přijetí tvorby Jiřího Kovandy, Júliuse Kollera nebo Stana Filka. Ikonickou se v tomto smyslu stala Havránkova přehlídka experimentálního umění 60. let, která se pod názvem Akce slovo pohyb prostor odehrála v Městské knihovně na přelomu let 1999/2000.

Havránkův teoretický zájem není – jak je patrné také z programu organizace tranzit – úzce zahleděn do autonomní pozice vizuálního umění, ale vždy reflektuje jeho širší globální a politický kontext. Tomu odpovídá projekt Monument transformace, který usiloval o zmapování společenského a politického vývoje v České republice (avšak v perspektivě střední a východní Evropy) a který prezentovali jeho iniciátoři – Vít Havránek a Zbyněk Baladrán – jak formou obsáhlého atlasu, tak v podobě výstavy v Praze (2009) a ve španělském Montehermosu (2010). Jiným příkladem jsou jeho aktivity na poli dokumentárně-uměleckého videa: Havránek mimo jiné editoval publikaci The Need to Document (2005), která se zabývá dokumentárním obratem v současném výtvarném umění.

Havránkova činnost v mnohém sahá za horizonty české umělecké scény, společně s Baladránem se podílel na kurátorské přípravě 8. Manifesty ve Španělsku (2010) a v současné době také patří do kurátorského týmu Jakartského bienále (2017).

Anna Remešová

místoČeská republika
tagy
účinkujícíVít Havránek
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
interviewBarbora Švehláková, Tereza Jindrová
překladZuzana Frantíková
playlistyKurátorské profily
kategorieProfily
publikováno29. 9. 2017
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Vít Havránek
Jan Freiberg pracoval v Galerii Klatovy/Klenová jako kurátor a fotograf. Po vynuceném odchodu všech odborných pracovníků našel budoucnost na hřbitově Malsička ve Volyni a zřídil tu v roce 2010 v bývalé smuteční síni Galerii Na shledanou. Maloměsto, hřbitov a smrt podmiňují její existenci a vytváří základní rámec pro špičkové české umělce. Smyslem galerie je upozornit skrz umění na smrt jako živou součást života.
Postupem času v činnosti Marka Pokorného vystupuje stále výraznější zájem o otázky institucionálního provozu umění. Ve svém příspěvku kritizoval pro české prostředí podle něj charakteristické „hybridy“ – instituce s nejasně vymezeným statutem, v nichž se typicky prolínají zájmy partikulární a obchodní s deklarovaným universalistickým posláním. Problémem takových institucí má být jejich inherentní nestabilita daná střetáváním vzájemně protikladných funkcí, jež přitom samy o sobě nemusí být nelegitimní. Kriticky se vymezil i vůči „naivnímu“ free-lance kurátorskému přístupu – kurátor coby autor konceptu připravuje výstavu a volba výstavní instituce představuje cosi druhotného.
Prezentace experimentálních filmů a videoartu v galeriích tvoří pro některé distributory až polovinu příjmů. Přesto z diskusí distributorů vyplynulo, že způsob poskytování, oceňování a prezentace děl v galeriích nemá zatím žádná vžitá pravidla.
Co se stane, když Pinocchio řekne „My nose grows now!“ ? Olomoucký festival proměňuje větu o rostoucím nose v nadsázku i znepokojivou sondu do současného soukolí lživých rozporů, z nichž je často obtížné nalézt cestu ven.