Reportáže

Co šeptá vítr? Jaký polibek přináší oheň? Co skrývá had? Kde leží střed labyrintu?

Nik Timková je absolventkou polské AVU v Krakově, FAMU v Praze, Central Saint Martins College of Arts and Design v Londýně v Anglii a Royal Institute of Art v Stockholmu ve Švédsku. Vedle tvůrčí činnosti se také angažuje v kurátorském týmu Galerie A.M.180 v Praze, která v době svého vzniku počátkem nultých let byla jednou z prvních galerií vedenou umělci na principech DIY kultury. Tvorba Niky Timkové je protkána prvky estetiky inspirované novými technologiemi, která vychází z jejího generačního zatížení digitálními médii. Zároveň však velmi obratně umí využít i každodenní materiály se zaměřením na obor design textilu, který v zahraničí studovala kupříkladu v projektu dekonstrukce oděvu na pozadí zkoumání jeho formálních, společenských a sociálních struktur. V projektu pro Altán Klamovka se prezentuje instalací koberců. Iniciací pro ni byla myšlenka vytvořit site-specific instalaci, která by lákala návštěvníky k odpočinku, a tak by korespondovala s okolním parkovým prostředím galerie. Hlavním momentem instalace je však kresba užitá jako dekor koberců. Jedná se totiž o koláž tvořenou digitální kresbou. Právě ono mnohonásobné vrstvení vytváří dojem chaosu a řádu, tak jak je tomu i v každodenním životě. Chaotický městský život s oázami klidu zde mohu být chápany s odkazem na altán zasazený v parku na okraji velmi rušné Plzeňské ulice. Vrstvy jako každodenní nánosy chaosu střídaného s řádem nakonec vytvářejí vizuálně sladěný celek, který v sobě ukrývá vyprávění příběhů. Ten po delším sledování přináší situace, kdy jednotlivé fragment ožívají přímo před očima a roztáčejí nekonečné kolo asociací. Specifičností aktuální výstavy je tak ztišení, uklidnění mysli a ponoření se do světa fantazie. Hlavním smyslem je intimní prožití s magickým gestem zpomalení a zpřítomnění si daného okamžiku, ve které teprve nalezneme pravý klid a řád. Název výstavy odkazuje na hádanku rituálu jarní rovnodennosti: Co šeptá vítr? Jaký polibek přináší oheň? Co skrývá had? Kde leží střed labyrintu? Právě, že vernisáž se koná pár dní po rovnodennosti, a tak přijďte a zkuste si na tyto otázky odkazující ke čtyřem přírodním živlům (vzduchu, ohni, vodě a zemi) odpovědět.

Lenka Sýkorová

umělciNik Timková
kurátorLenka Sýkorová
místoAltán Klamovka
tagy
účinkujícíNik Timková
kameraGiulio Zannol
zvukGiulio Zannol
střihGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
kategorieReportáže
publikováno16. 5. 2018
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Co šeptá vítr? Jaký polibek přináší oheň? Co skrývá had? Kde leží střed labyrintu?
Miroslav Barták (*1938) vystudoval námořní akademii a v šedesátých letech se plavil na obchodních lodích jako inženýr. Když mohl ve volných chvílích kreslit, nelákaly ho motivy exotických krajin ani zvláštní fyziognomie místních obyvatel. Na čtvrtce papíru netoužil ukázat, jak dovedně umí vnější svět znázornit; chtěl spíš zjistit, co o něm může vypovědět v čarách kresby. Velmi brzy našel pro své pečlivě režírované scény ideálního aktéra: mužskou figuru, jejímž podstatným rysem jsou chybějící ústa.
Ve svých černobílých inkoustových kresbách je schopný obsáhnout sžíravé komentáře k současné společnosti a globálnímu systému i introspektivní a sebereflexivní úvahy. Obraz a text u Shrigleyho vždy fungují dohromady, on sám o sobě ovšem odmítá mluvit jako o ilustrátorovi, označení “cartoonist” (kreslíř) mu však nevadí.
Kafka se především vyjadřuje velkými instalacemi v krajině, v nichž v zásadě utilitární předmět uvádí do nových vztahů k přírodním dějům, zajímá ho ale i průzkum možností uzavřeného, architektonicky pevně determinovaného prostoru. Kategorie velkého formátu tedy v Kafkově díle znamená výzvu vypořádat se s prostorovou daností, dát jí nový smysl a řád.