Profily 396 výsledků

Profily

Pre tvorbu Conrada Armstronga je charakteristický konceptuálny prístup, ktorý sa objavuje asi v celom priereze jeho diela. Pracuje s celou škálou materiálov, vytvára sochy z kartónu a nájdených materiálov, ktoré vchádzajú do priamej komunikácie s bežným prostredím domáceho priestoru alebo tématizujú fetišizmus drobných objektov, ako sú napríklad smartphony.
Od roku 2009 je členkou kolektívu A. M. 180., ktorý stojí za dnes už kultovným festivalom súčasnej hudby Creepy Teepee, odohrávajúci sa každoročne v stredovekých kulisách Kutnej Hory. Podobne ako samotný festival nie je prehliadkou monolitných hudobných projektov, ale aj miestom pre performance a vizuálne umenie, tak i galéria A.M.180, kde Timková pôsobí ako spolukurátorka, je miestom hybridných kultúrnych aktivít.
Oni pozerajú na D'EPOG, D'EPOG pozerá na nich. Spolu čučia. Je otvorené participácii, rado spolupracuje, pozýva množstvo umelcov z rôznych odborov. Každé leto realizuje workshopy. Nebojí sa nikoho a ničoho, keď sa bojí, svoj strach zdieľa a prekonáva. Stále na sebe pracuje. Je neprenosné aj keď nákazlivé. Je vzácne aj obyčajné, je neinstantné a je vždy naplno tu a teraz, je to láska, sloboda, radosť, prekvapenie, test odolnosti, terapia, zdieľaná hyperempatia, reptile fantasy, živé striebro, nekonečná žúrka, pecka. Je to WAW. Po ňom len potupa.
Pokud bychom chtěli charakterizovat kurátorskou činnost Serranové v posledních několika letech, ekologický obrat by byl i zde padnoucím pojmem: v roce 2016 dohlédla na realizaci celé řady projektů spojených s tímto tématem, když měla ve své gesci dramaturgii ročníku Fotograf Festivalu s názvem Cultura / Natura a v roce 2018 měla na starost organizaci a kurátorování uměleckého a vodního festivalu Akvapark, propojujícím nepostradatelný živel s performativním uměním.
Dokument se soustředí na vztah Stanislava Kolíbala k prostoru a formátu výstavy, jako specifické konstelace prostředí, objektů a jejich vzájemných vztahů. Snaží se najít východiska autorových originálních řešení, pocházejících jak z knižní grafiky a ilustrace, tak i z jeho studií scénografie. Stabilita a řád (a jejich narušení) jako Kolíbalovo ústřední téma se tak přenáší nejen do jeho vlastní tvorby, ale i do práce s instalací výstav, v níž byl v Čechách již od konce padesátých let průkopníkem a vzorem mnoha dalším umělcům i architektům.
Václav Magid je umělec, teoretik, kurátor a v neposlední řadě také baskytarista, v jehož aktivitách se často prolínají aspekty z těchto blízkých oblastí. Jakožto umělec stojí na silných teoretických základech, jeho kurátorské projekty bývají koncipovány jako rozsáhlý umělecký či teoretický projekt a v jeho umělecké tvorbě se setkává vizualita s hudbou.
Témata, která společnou tvorbu Pošové a Fastrové provázejí dlouhodobě, jsou vztah mezi přírodou a kulturou, tím přirozeným a tím umělým, dopad lidské civilizace na zbytek zvířecí a přírodní říše, nebo třeba také motiv hada, který v jejich projektech nabírá všemožných podob
Postmrtná fotografie – mrtvá tradice zobrazování zemřelých těsně před pohřbením po sobě zanechala tisíce nepochopitelných, temných a velmi intimních obrazů, které lze snadno objevit v rodinných archivech, na bleších trzích a v hromadách odpadu. V rámci současné práce na souboru esejů Flak představí polskou postmrtnou fotografii a literární přístup k fenoménu nalezených fotografií.
Mnohost oborů a směrů, kterými Tomáš Uhnák svou pozornost cílí, klame. Ve skutečnosti totiž můžeme vysledovat průniky a svého druhu „specializaci“, která spočívá v „expertním generalismu“, jak to sám pojmenoval. Tedy ve snaze po cíleném a vědomém zobecňování a propojování různých oblastí zájmů. S tím je pak spojené neustálé vyjednávání uspořádání různých režimů měnění světa.
Erik Vilím (*1990) je estetik a kurátor. V letech 2017 až 2019 absolvoval doktorandské studium na Ústavu literární a umělecké komunikace na Univerzitě Konstantina Filozofa v Nitře. Jeho závěrečná práce nesla název Meditatívnosť výrazu vo vizuálnom umení.
Klíčovým prvkem jejich umělecké praxe je text psaný „mimo stránku“. Pomocí slov a vět vytváří umělecké duo nové názvosloví a pracuje tak s problematikou odhalování neviditelného. Natroshvili a Jincharadze jsou zakladateli muzea "na zavolání" - Muzeum současného umění Tbilisi. Nedávno založili platformu slov - často kladené otázky -, která zpracovává všechny druhy textových formátů.
Gvantsa Jishkariani (1991) žije v Tbilisi. V roce 2013 založila spolu s Eliso Kirvalidze první časopis o gruzínském současném umění a designu (gargar.ge). V roce 2017 získala Cenu Tsinandali, jediné gruzínské ocenění pro mladé umělce, spisovatele a vědce. Ve stejném roce spolu s Natou Kipiani v Tbilisi otevřely Galerii Patara.
3 heart icon 5 6 ...33