Display - Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi

instituce Galerie Display
tagy kurátorství spolupráce feminismus umělecké instituce Anglické titulky péče kolektiv
režie David Přílučík
ůčinkující Lukáš Likavčan, Hana Janečková, Zbyněk Baladrán, Zuzana Jakalová
kamera David Přílučík
zvuk David Přílučík
střih David Přílučík
interview David Přílučík
překlad Zuzana Rousová
playlisty Profily galerií a institucí
kategorie Profily
publikováno 15. 3. 2021
délka 0:29:28
jazyk Česky / English
embed

Co znamená, že má být současné umění, a aktivity s ním spojené, udržitelné? Co to znamená nejen v termínech šetření životního prostředí, ale také finanční udržitelnosti a samozřejmě i jako aktivní snaha instituce svou vlastní praxi nastavit tak, aby neubližovala, nerozdělovala společnost, nezneužívala privilegia viditelnosti, jednala ve prospěch celku? Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje. Neexistuje v tom smyslu, že bychom mohli jednoduše odškrtnout položky seznamu. Existuje v tom smyslu, že o tom někdo uvažuje, promýšlí podmínky a problémy takového pohádkového zřízení a postupně se principy maximální udržitelnosti (jak bychom takový pokus mohli nazvat) snaží naplňovat v kolektivní praxi.
Ale je tu Display. Tedy ten druhý, z popela tranzitdisplaye povstalý fénix Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi Display, kde se fikce potkává s realitou, tělo s technologií a jasná vize s nabídkou „pojďme to aspoň zkusit“. Jenže není všechno jednotný kolektiv, co má více hlav, a tak můžeme i v rámci Displaye rozlišit jednotlivá kurátorská zaměření.

Zbyněk Baladrán se, společně se Zuzanou Jakalovou, věnují sérii výstav pod názvem Třídní boj ve třech dějstvích. Zaměřují se v něm na rozkrývání nerovných pozic, z nichž jednotliví členové a členky společnosti startují a dále jednají, navazují přátelství i spojenectví.
Zuzana Jakalová, spolu s Hanou Janečkovou, se věnují feministickým přístupům k tělu, psychologické, zdravotní a zkrátka všeobecně institucionální péči o nás samé. Jejich série se jmenuje Multilogues on the Now (od 2017) a důležité je pro obě kurátorky propojování a upevňování toho, čemu říkají koalice: tedy vztahy, které nemají původ v účelu, ale v užitku. Ideálně pro všechny zúčastněné.
Hana Janečková se pak dlouhodobě věnuje strategiím, jimiž umělecká díla, zahrnující pohyblivý obraz, zacházejí s identitou (Colour Eating, 2020), jejím vymezováním anebo naopak potvrzováním. Ve videu popisuje svůj kurátorský přístup jako snahu „jít za reprezentaci“, jinými slovy: zahrnovat celé, rozporné, nedokonalé, krásné i perfektní lidské bytosti do vyjednávání o budoucí podobě našeho světa.
Lukáš Likavčan se dlouhodobě soustředí na roli technologií ve formě virtuálna (Technologies of the Sacred, 2020) anebo platforem, které stále víc ovlivňují naše možnosti, schopnosti a zkušenosti. V neposlední řadě nám však umožňují zprostředkovat například i toto video mnoha lidem mimo naší karanténní bublinu.

Respirátory a roušky, které členové Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi – Display během rozhovoru mají, odkazují právě k vzájemné starosti o druhé, k péči, která někdy může znamenat naše vlastní nepohodlí, ale ve větším měřítku znamená úlevu pro někoho jiného někde jinde. Ochranné prostředky však zároveň způsobují, že jejich promluvy působí velmi vážně a jakoby bez emocí. Jsou to přitom právě emoce a tělesně prožitá životní zkušenost, respektive proces jejich zviditelnění a vyzdvihnutí coby rovnocenných argumentů ve společenských diskusích, co je jedním ze společných témat napříč aktivitami Displaye. Staví na těchto základech (a v budoucnu zřejmě bude ještě více) svou praxi utváření prostoru (fyzického i mentálního), kde umění a sama instituce jsou prostředkem k promýšlení udržitelnějšího fungování společnosti jako souhrnu kolektivů.

Anežka Bartlová

související s
Display - Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi

0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
0:36:48

Galerie Kurzor

Galéria Kurzor je projekt spravovaný Centrom pro současné umění Praha, ktorý sídli priestore bývalej pekárne v pražských Holešoviaciach. Každoročne dáva vybranému kurátorovi či kurátorke priestor a produkčné, finančné a inštitucionálne zázemie pre uskutočnenie celoročného dramaturgického plánu v podobe výstav, doprovodných programov a publikacií.

Chalupecký ve světě

Jaký je smysl umění? Mění se tento smysl, překračujeme-li hranice států a politických systémů? A co se stane, jestliže umění překročí hranice svých vlastních definic?
Na tyto i další otázky se pokusilo hledat odpovědi mezinárodní on-line sympozium s názvem Chalupecký ve světě, které zorganizovala Společnost Jindřicha Chalupeckého.
0:17:55

Nik Timková

Od roku 2009 je členkou kolektívu A. M. 180., ktorý stojí za dnes už kultovným festivalom súčasnej hudby Creepy Teepee, odohrávajúci sa každoročne v stredovekých kulisách Kutnej Hory. Podobne ako samotný festival nie je prehliadkou monolitných hudobných projektov, ale aj miestom pre performance a vizuálne umenie, tak i galéria A.M.180, kde Timková pôsobí ako spolukurátorka, je miestom hybridných kultúrnych aktivít.