Reportáže

Aby hladké nebolelo

Zelená úzkost
Aby hladké nebolelo.
Před spaním se tvaru fyzicky přizpůsobit
Příliš připomínající nepoznané
Nejasnost piraně
Barevně nebarevné
Skoro netrpět
Vtíravě ustávající
Pocit po motýlovi
Chlad zapříčiněn hlukem, z kterého vzešel
Zcela průsvitem nepřiznané
Syrovost samorostu
Vpředu jevící se jako významově nejdůležitější,
vzadu blednoucí, vytrácející se..
Shrnutí zmatku!
Niterně masité
Fragmentace vzpomínky
V neopracovanosti přítomného
Tvarosloví planktonu
Trsy hyfy 

Zuzana Jírová je malířka, která ve své práci využívá různých prostředků – tradiční malby, kresby i digitálních médií. Výsledné obrazy jsou abstraktní, vždy ale mohou vyvolávat představy záhadný tvorů, organismů či konkrétních předmětů. Nejednoznačnost je jejich nedílnou složkou,
a to i co se týče pojímání plochy a prostoru. Obrazy působí vytříbenou, neotřelou barevností i půvabným, překvapivým tvaroslovím.

artistsZuzana Jírová
curatorsJiří Kovanda
placeGalerie Jelení
tags
castZuzana Jírová
cameraIvan Svoboda
soundIvan Svoboda
editingIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
categoryReportáže
published11. 6. 2021
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
Aby hladké nebolelo
Instalace Smazat hranice času je příkladem eklektického míchání významů a symbolů, stejně jako aktualizování tradičních technik a praxí. Lyrická abstrakce Evy Brodské, citace nebo parafráze lidových zvyků Lucie Králíkové, smysl pro detail i celek a roztřepené konce Dany Balážové, jakož i bytostné propojení s krajinou Petra Švolby spolu mluví jednou řečí.
Nástroje, jež přinesl technologický pokrok a společnost sítí, vytvářejí alternativní způsob, jak navazovat komunikaci a budovat nové vztahy mezilidské i mezidruhové spolupráce. My však navrhujeme zaposlouchat se do zvuků praktik spojených se společenstvím: rituálnost, koexistence se světem rostlin, zvířat a hub, rozpouštění přecitlivělosti individuálního „já“ ve prospěch kolektivního „my“, citlivost vůči příběhům a perspektivě rostlin a zvířat, ropy nebo oblaků.
Odcizení od přírody prožívá moderní člověk naší zeměpisné šířky s plným vědomím už několik generací. Žijeme se stresujícím pocitem, že cosi životně důležitého přecházíme, že v chodu podporujeme společnost, která přehlíží udržitelnost, a tudíž i možnost přežívání dalších generací všech živých druhů. Současný vývoj nám nepředvídatelným průběhem ročních období dává najevo i další posuny.