Reportáže

Biased Play

Model umělé inteligence v procesu učení kondenzuje nejen poznání, ale i předsudky (biasy). A to nejen ty obsažené v kvalitě samotného datasetu (od koho, pro koho, proč?), ale i v hlubších vrstvách lidské kultury. Výsledkem je schopnost AI modelů nejen generovat, ale také redukovat.

V případě GPT-4o jde o schopnost reprezentovat text/slovo ve formě 3072 číselných parametrů. Každé slovo, pojem i delší text tak v modelu ve své podstatě zaobírá specifický koordinát v 3072-dimenzionálním prostoru. Toto umístění skrze blízkost k dalším reprezentovaným objektům pak dává význam nejen konkrétnímu textu či slovu, ale zpětně i světu a nám samotným, když model operuje na datové analýze našich emailových schránek, chatech, životopisech, slohových pracích či úředních záznamech.

Existuje ale i jiný způsob, jak nahlédnout do černé skříňky modelu umělé inteligence, než jsou vektorová matematika a statistická analýza N-dimenzionálních prostorů? Výstava Biased Play reinterpretuje deskovou hru Neobvyklí podezřelí a pokouší se dát návštěvnictvu vhled do černé skříňky skrze herní zkušenost, která vyžaduje empatické naladění k nelidskému aktérovi. Možná tam v hlubině ale objevíme jen něco o nás.

umělciAndreas Gajdošík
kurátorKatarína Qi
místoGalerie města Třince
tagy
režieDavid Přílučík
účinkujícíAndreas Gajdošík, Katarína Qi
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno29. 10. 2024
délka0:03:20
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Biased Play
Klíčový význam akcelerujícího rozvoje umělé inteligence a jiných digitálních systémů spočívá v tom, že nám dovolují nově rozpoznat pluralitu dalších forem mimo-lidské inteligence, kterými jsme byli “tajně” obklopeni celou dobu. Potřebovali jsme vynalézt myslící stroje, abychom si všimli, že všechno kolem nás myslí.
Názov vychádza z predstáv/idey o akomsi novom zriadení sveta, ktoré nastalo po súčasnej globálnej kríze. Tá sa v príbehu Pieskov mikrosveta stala počiatkom nových mikrosvetov a mikropríbehov, štartujúc ich svojbytnú existenciu. Dej nás ale napokon vedie až za horizont dejín nového zriadenia s úvahou, čo nastalo po zlyhaní deglobalizovanej formy spolužitia.
Co sdílíme, co je soukromé a jaké jsou možnosti sebeprezentace v současné kultuře, založené na obrazovce? Magdalena přijímá konvence YouTube vlogu a její deníkové záznamy z doby dospívání se zde vynořují syrové a zdánlivě neupravené. Jsou skryty ve sbírce starých a dávno nepoužívaných mobilů - v písničkách, gifech, rozpixelovaných obrázcích a videích. Jsou vetkané do nedokončených příběhů, anekdot, hlášek a odrážejí se ve tvářích z dětství, kde zkušenosti s duševní nemocí rychle střídají popové hity.