Reportáže

Grácie

(ve spolupráci s Jakubem Ročkem)

Internet, kyberprostor a biotechnologie s sebou přinesly řadu otázek, s nimiž se snaží jejich uživatelé vyrovnat – synkretismus, simulaci, absence tělesnosti, ztrátu identity atd. Reflexe proměny společnosti vlivem nových technologií se v umění až do 90. let vyvíjela spíš v utopických a technooptimistických vizích. Marie Lukáčová naopak zpracovává ve videokolážích vidinu bezcenného vývoje aktivismu a pesimistický obraz společnosti podvolující se diktátu ze strany neživé architektury. Vychází v nich z pojmu junkspace, tak jak jej definuje nizozemský architekt Rem Koolhas. Dvě video projekce tvořící fluidní screeny s rozměry širokoúhlé obrazovky stojí na „metaforicky pravdivém podloží “(MJ) – olejomalbách zobrazujících zašedlé snové krajiny. Videomontáž je kombinací nasnímaných objektů z autorčina blízkého prostředí (pohovka, přehoz) a struktur z pseudo „přírodních prostor“ v  office buildings (vertikální zahrady, jezera, umělé skály). Do tohoto prostředí jsou “zasazeny” mladé aktivistky – grácie, které zastupují různá hnutí a názorové skupiny a jsou ochotny předčítat autorčiny dystopické povídky.

Zuzana Janečková

umělciMarie Lukáčová
kurátorZuzana Janečková
místoGalerie TIC
tagy
účinkujícíMarie Lukáčová, Zuzana Janečková
kameraMarek Delong
zvukMarek Delong
střihAnna Slámová
interviewMarek Delong
překladZuzana Frantíková
kategorieReportáže
publikováno16. 9. 2016
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Grácie
Rozhovor s Jiřím Ptáčkem o důvodech a okolnostech zakládání prvního porevolučního spolku, zastřešujícího zájmy výtvarné scény a s Petrou Hůlovou o Asociaci spisovatelů.
Jaký je smysl umění? Mění se tento smysl, překračujeme-li hranice států a politických systémů? A co se stane, jestliže umění překročí hranice svých vlastních definic?
Na tyto i další otázky se pokusilo hledat odpovědi mezinárodní on-line sympozium s názvem Chalupecký ve světě, které zorganizovala Společnost Jindřicha Chalupeckého.
Skupina se zaměřuje na veřejné a městské prostory ve smyslu otevřených výstavních příležitostí pro umělecké vyjádření. Jejich díla lze nejlépe interpretovat v kontextu městského života, veřejných prostorů a všudypřítomných, vládnoucích znaků, které reflektují samotnou otázku existence velkoměsta a odhalují „skryté“ jevy.