Jeden z mýtů o zrodu videoartu vypráví, že první umělecké video vzniklo, když v roce 1965 natočil Nam June Paik – nadšený ze svého nového přenosného portapaku – cestu taxíkem z obchodu domů. Podobné vzrušení zřejmě zažil architekt David Kopecký, když si koupil kameru, tentokrát digitální, a ve svém pražském ateliéru v ulici Zborovská ji poprvé vyzkoušel. Okouzlený možnostmi techniky i vlastní osobou jednoduše natočil sám sebe, jak svačí.
Jistě přitom znal anti-film Andyho Warhola Eat (1964), v němž pop-artový umělec Robert Indiana žvýká tři čtvrtě hodiny. Podobně jako performer Vito Acconci použil Kopecký kameru jako zrcadlo. S velkou dávkou exhibicionismu se v něm zhlížel a drze se vysmíval bůhvíčemu. Film zachycuje jednu uvolněnou chvíli a je zároveň i záznamem ateliéru architekta, který dbal na oproštěnost prostoru. Je z něho cítit nadšení z nových možností: „To je nová kategorie, když můžeš snímat věci,“ říká v záznamu autor a lituje, že nemohl zvěčnit prezentaci ateliéru ksa ve Vídni, a plánuje natočit benátské bienále, pro které s Jánem Studeným připravili expozici o architektuře bez architektů. Videokamerou či mobilním telefonem pak snímal i další stavby jejich architektonické kanceláře nebo momenty ze svého života. Umístění videí Davida Kopeckého do kontextu uměleckých filmů se může zdát na hraně, přesto si myslím, že v sobě nesou zvláštní citlivost vnímání prostoru, která by se neměla ztratit.
ArchitektDavid Kopecký(1963–2009) studoval u Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze a v roce 1995 založil s Jánem Studeným česko-slovenskou architektonickou kancelář ksa (kopecký-studený architects). Ateliér ksa reprezentoval ČR na 8. bienále v Benátkách (2002) a realizoval zejména řadu rodinných domů (v Senci, Stupavě, Černošicích, Mníšku pod Brdy atd.).
Terezie Nekvindová
Děkujeme Báře Kopecké za poskytnutí díla do videoarchivu VVP AVU.
V rubrice Okno do archivu pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce zvideoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.
