Audio-vizuální umění

Nekoušu

Alex Sihelská v díle Nekoušu přináší pohled na poetiku/politiku identit skrze (sebe)odcizení. Stopující xenofeministickou myšlenku na odmítnutí jakékoliv přirozenosti buduje hybridní charakter upírky a kyborga v žánru introspektivního upírského dramatu.

Inspirována expresionistickými filmy aktualizuje Alex jejich estetické i námětové aspekty. Apropriuje upírská klišé a subverzivně je používá k vlastním účelům.

Obraz je těkavý, narace přeskakuje od klasické chronologie směrem do minulosti k expozicím „živých“ vstupů na sociální sítě hlavní postavy, kreslené animace zase volně odkazují na instagramové filtry a augmentovanou realitu. Výsledný formát videa a jeho stěžejní narativní linie odráží rozpolcenost hrdinky a zároveň těkavost tekutého světa sociálních sítí, které hrdinka využívá jako prostředí emancipace a komunikace se světem. Výzvy čtvrté vlny feminismu, sdílené přes rozhraní sociálních sítí, se v rychlém sledu střídají s úprky hrdinky skrze noční město, rave parties a jednorázovými intimními randíčky.

Důležitým tématem díla je také predátorské chování a jeho hranice. Především ty, které si samy*i určujeme. Dílo zkoumá internalizaci toxických struktur a (sebe)viktimizaci.

Hrdinka filmu svým feministickým upírstvím osvětluje vztah mezi patriarchátem a jeho strategií ostrakizace Jiného, které se emancipuje mimo jeho struktury a tím pro něj vytváří nebezpečí. V tik-tokovém příspěvku v tomto kontextu mluví například o démonizované hraběnce Bathory. Alex konstruuje a zase dekonstruuje fluidní identitu, která sebe sama definuje skrze pomíjivé příspěvky, sílu i úzkost, kterou v sobě nesou možnosti zboření hranic mezi subjektem a objektem. Odvážnému, ale i odlehčenému dílu bez výhrad věříme jeho emoce i zranitelnost osobního autorského vkladu.

František Fekete

Video je součástí Tématu Poetika identit.

umělciAlex Sihelská
tagy
kategorieAudio-vizuální umění
publikováno10. 6. 2022
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Nekoušu
Návrat k romantickým motivům v současném umění neaktualizuje jen melancholickou náladu, kterou známe z německých a českých krajinomaleb z počátku 19. století. Mnohem spíše si klade otázky po rozporech, kterým dnešní subjekt čelí. Jednou z možností, jak se s rozpory naučit žít, je společné vyprávění a sdílení narace. A když takové příběhy nejsou v místní tradici zakořeněné, je třeba najít nové, jak to navrhuje video Barbory Kropáčkové Tebe hrdino volám.