Přednášky

Nutnost pro komunitní soužití

Událost Nutnost pro komunitní soužití přinesla propojení čtyř zdánlivě odlišných komunit či kolektivů – tranzit.cz, SVĚTOVA 1, kolektiv žen z Obory a sam83 – které sdílejí hodnoty péče, aby učinily každodenní realitu snesitelnější.

Na začátku proběhla umělecká přednáška Sráče Sama, ve které umělkyně představila obecné principy své práce a aktuální výstavu Slibuji ve SVĚTOVA 1, spolu s promítáním dokumentace příprav výstavy. Následná diskuze představila spojenectví jako podstatu žití a zaměří se na základní potřeby, to, co je všem  společné; vztahy a principy, pomocí kterých pozorujeme a definujeme naše okolí. Jak vytvářet svá vlastní pojetí rodiny a jak se tyto rodinné formy mohou střetávat a pomáhat si? Jaká může být kolektivní strategie pro přežití ve světě nejistoty?

Diskuze k výstavě Sráče Sama Slibuji s video ukázkami z příprav výstavy proběhla 5. dubna 2025 v prostoru Palm Off studio Divadla pod Palmovkou.

umělciSráč Sam
místoPraha
tagy
účinkujícíZai Xu, František Fekete, Denisa Bytelová, Tereza Stejskalová, Sráč Sam
kameraLena Zikmundová
zvukLena Zikmundová
střihLena Zikmundová
interview Elja Plíhal
kategoriePřednášky
publikováno22. 5. 2025
délka01:01:39
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Nutnost pro komunitní soužití
Z dosavadních uměleckých prací Kateřiny Komm zřetelně vystupuje záměr vrstvit, skládat a průběžně přetvářet nesčetné množství obrazových i textových objektů a záznamů událostí, inspirativních prožitků či vjemů z různých míst, časů a prostorů. Autorčiny reflexe živě rezonujících momentů otevírají prostor dalším, asociativním představám, jež tvoří bohatě rozvětvené linie významů vznikajících soch, objektů, kreseb a instalací. Některé z prací byly vytvořeny na základě inspirace konkrétním předmětem, uměleckým dílem nebo architekturou, některé mohou být přímým otiskem nalezeného objektu, podnětem může být i magický zážitek symbolického charakteru.
Marilyn Monroe do života navrací její rozverná dvojnice. Zpomalená arabská hudba, doprovázející obraz, je podle Jiřího Davida „spíše jistý druh schválnosti, taková arabeska, asi jako ten fíkus, či co to je za "Marilyn" nebo jako její naivní pohyby rukou a těla“. Stejně tak může být interpretovaná jako kontrapunkt, ukazující rozpory mezi naším a muslimským pojetím ženy.
Brood - Stranger’s Vial - Womb je “hra, jež zapomněla svoje vlastní pravidla” a “příběh bez konce”. Místo přehledné, lineární fantazie nabízí fantaskní prostor, který nahlížíme skrze několik vrstev materiální i mediální abstrakce. Ozvláštňuje předměty každodenní potřeby i (ne)lidské identity. Zve nás, abychom si všímali afektů lidství uprostřed klimatické krize, které lze zahlédnout jen periferním viděním, někde u hrany pozlaceného kovu. Jen pozor: strany budou převrácené.