Reportáže

Oltáre súčasnosti-Súčasné oltáre

Výstava predstavuje pokus o hľadanie prieniku medzi dvoma príbehmi: náboženským kresťanským mýtom a výtvarným umením v období nultých rokov. Výstava je koncipovaná z dvoch častí, ktoré sú medzi sebou voľne previazané.
Prvá časť výstavy vznikla v spolupráci s dvanástimi autormi mladej generácie. Prezentované diela boli vytvorené na podnet zadania kreatívnej úlohy vytvoriť tzv. oltár súčasnosti alebo súčasný oltár. Idea kreovania oltárov je inšpirovaná dielom Stanislava Filka (*1937), ktorý v šesťdesiatych rokoch dvadsiateho storočia realizoval sériu diel nazvaných ako Oltáre súčasnosti.
Druhá časť sa zameriava na mapovanie výtvarných diel, ktoré vedú dialóg s kresťanským náboženstvom a to prostredníctvom prisvojovania si jej ikonografie, symboliky a náboženských metafor či polemiky o cirkevno-politických vzťahoch. Výtvarné diela vybraných autorov sú usporiadané do štyroch samostatných výstavných celkov: Svätá – svätý – svätí, Ježiš v Disneylande, Iné videnie a Dedičstvo minulosti.

umělciVeronika Rónaiová, Svätopluk Mikyta, Ivana Sláviková, Matúš Lányi, Mira Gáberová, Anton Čierny, Maroš Rovňák, Eva Filová, Stano Masár, Ivan Csudai, Ján Vasilko, Oto Hudec, Andrea Čepiššáková, Mária Čorejová, Marcel Mališ, Eva Mikulášová, Anabela Sládek, Peter Barényi, Jarmila Mitríková, Matej Rosmány, Marko Blažo, Erik Šille, Martin Rusina, Jozef Šramka, Dávid Demjanovič, Peter Rónai, Ľubo Stacho, Dagmar Mavrevová, Miloš Kopták, Jozef Poník, Dorota Sadovská, Radko Mačuha, Mira Podmanická, Magdaléna Kuchtová
kurátorLucia Miklošková
místoTurčianská galéria
tagy
účinkujícíLucia Miklošková
kameraMatej Opálený
zvukMatej Opálený
střihJana Kapelová
interviewMatej Opálený
překladMichaela Wickleinová
kategorieReportáže
publikováno30. 5. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Oltáre súčasnosti-Súčasné oltáre
Proč zmizela Jarmila B.? A proč by nás to mělo zajímat? Jarmila B. byla umělecká keramička, která nevynikla žádnou zajímavou realizací, jen množstvím tak trochu zbabraných projektů a vynucených, ničím výjimečných kompromisů. Jedná se tu ale spíš o to, co nevytvořila – o její radikální vize, jež zůstaly zachycené v jejích denících (a jež nápadně připomínají projekty jistých radikálních konceptualistů a některé akce současných umělců). V jistém smyslu předběhla svou dobu.
Ruth Noack (*1964) je kurátorka, historička umění a pedagožka žijící v Berlíně. Zabývá se feministickou a filmovou teorií. Kurátorovala mj. Documentu 12 (2007). Její pedagogická činnost je rozsáhlá, učila na University of Applied Arts ve Vídni, Royal College of Art v Londýně, na Akademii výtvarných umění v Praze v Šalounově ateliéru a v současnosti působí na Dutch Art Institute v Arnhemu v Holandsku. V posledních letech pracuje na svém projektu Museum in school, kde testuje a experimentuje s institucionálními podmínkami školství a možnostmi, jak zapojit umění do procesu vzdělávání jako jeho pevnou součást.
Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender.