Přednášky

Newyorské inspirace

Progresivní a renomovaný krajinářský architekt Tom Balsley ze studia SWA/Balsley stojí za dlouhodobou proměnou měst. Krajinářskou architekturou se zabývá více než 35 let a jeho návrhy se zaměřují na proměny veřejných prostorů, role vodních toků pro města včetně zpřístupnění rozsáhlé části nábřeží New Yorku a posílení vztahu k místu.

Tom Balsley (SWA/Balsley) je renomovaný architekt s bohatou praxí působící v New Yorku. Studoval na Syracuse University a poté na SUNY College of Environmental Science and Forestry. Přednášel na Harvardu, University of Pennsylvania, National Building Museum a Seoul National University. Je držitelem několika mezinárodních uznání včetně Americké společnosti krajinných architektů, American Institute of Architects, Environmental Design Research Association, Institute for Urban Design aj.

Je známý propojováním krajiny a města ve veřejných parcích, na nábřežích a náměstích po celých Spojených státech a v zahraničí. Po dobu více než 35 let Tom Balsley proměňuje společenské a kulturní prostory v udržitelné a živoucí městské krajiny. Pouze v New Yorku dokončil více než 100 parků a náměstí, včetně Hunter’s Point South Waterfront Park a Gantry Plaza Park, které získaly prestižní cenu ASLA Honor Award v roce 2014. Ateliér SWA/Balsley vedený Tomem Balsley nedávno dokončil rekonstrukci náměstí 51 Astor Place, které leží na druhém břehu East River. Za dlouholetou činnost pro město a jeho obyvatele byl malý park na 57 ulici symbolicky pojmenován na Balsley Park na uznání jeho krajinářsko-urbanistických intervencí ve městě New York.

přístupnosten audio
místoKino Světozor
tagy
účinkujícíTom Balsley
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
organizátorKRUH
playlistyKruh architektury
kategoriePřednášky
publikováno27. 11. 2024
délka01:33:10
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Newyorské inspirace
S odstupem viděno je toto místo dobově příznačné, po mnoho let bylo symbolem těch, kteří dobrovolně ukončili svůj život (viz např. jeho role v generačním filmu Šeptej, 1996). Bez přímého odkazu na tuto skutečnost, která se ale nicméně vynořuje v podtextu celé práce, vrhala Markéta Vaňková z mostu sáčky s akrylovými barvami na obří plátno (600 x 800 cm), umístěné v Nuselském údolí. Za pomoci asistentů tento proces snímala několika kamerami. Vznikla tak monumentální abstraktní malba i dokument z celé akce.
Cäcilia Brown se ve své práci zabývá strukturami a hierarchiemi veřejného prostoru v médiu sochy. Součástí jejích metod jsou destruktivní akty, jako je pálení nebo vyhazování něčeho z okna, stejně jako kopírování a archivace. Její díla mají prchavý, efemérní charakter a velmi často obsahují nalezené nebo sesbírané prvky.
Gvantsa Jishkariani (1991) žije v Tbilisi. V roce 2013 založila spolu s Eliso Kirvalidze první časopis o gruzínském současném umění a designu (gargar.ge). V roce 2017 získala Cenu Tsinandali, jediné gruzínské ocenění pro mladé umělce, spisovatele a vědce. Ve stejném roce spolu s Natou Kipiani v Tbilisi otevřely Galerii Patara.
Na stativu položená kamera snímá ženy, muže i děti vyjíždějící z podchodu na Václavském náměstí v místě tehdy ještě neexistující stanice metra Můstek. Jejich do každodennosti ponořené tváře, pasivní těla, která v kontinuálním proudu vyvrhuje mechanismus eskalátoru na povrch, se v Ságlově podání staly obrazem normalizační rezignace české společnosti.