Přednášky

Za autonomní feministickou instituci: Carla Lonzi a autocoscienza

Přednáška se bude zabývat kritikou (umělecké) instituce v rámci druhé vlny italského feminismu, přičemž se zaměří na skupinu Rivolta Femminile [ženská revolta] a texty Carly Lonzi z let 1968–1972. Bude úvahou o tom, kterak ji její vlastní odchod z uměleckého světa v roce 1970 a její kritický pohled na způsoby produkce vědění podnítil k experimentu s alternativními formami života, kreativity a soužití. Autocoscienza (aneb posilování sebeuvědomění) je pravděpodobně nejvýznamnějším experimentem usilujícím o vytvoření autonomního feministického prostoru založeného na dialogu, horizontálnosti a síle kolektivu. To, že Lonzi opustila svět umění, s sebou rovněž přineslo posun jejího zájmu od jedinečnosti umělce směrem k pokusu o vybudování nové feministické komunity, v níž by se rozvíjely nové formy kreativity. Kromě toho autocoscienza rovněž přichází s návrhem anti-instituce, jejíž emancipační potenciál může dodnes nacházet odezvu.

Giovanna Zapperi je historička umění a spisovatelka sídlící v Paříži, jejíž činnost se rozvíjí na průsečíku mezi dějinami umění, feministickou teorií a vizuální kulturou. Přednáší v řadě zemí světa a nedávno byla jmenována profesorkou dějin současného umění na francouzské univerzitě v Tours. Je autorkou řady esejů vydaných v různých evropských jazycích a publikacích (např. Art History, Feminist Review, May, Multitudes, Oxford Art Journal, Studi Culturali). Její nejnovější kniha nese název Carla Lonzi: un’arte della vita [Carla Lonzi: Umění života] (Řím 2017). V současné době pracuje na sbírce esejů (společně s editorem Franceskem Ventrellou) s názvem Art and Feminism in Post-war Italy. The Legacy of Carla Lonzi (Umění a feminismus v poválečné Itálii: odkaz Carly Lonzi, vydání plánováno na rok 2018).

místotranzitdisplay
tagy
účinkujícíGiovanna Zapperi
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
kategoriePřednášky
publikováno8. 7. 2017
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Za autonomní feministickou instituci: Carla Lonzi a autocoscienza
Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.
Vycházeje z toho, jak se pod vlivem globálního kapitalismu mění práce a jakou roli hraje ženské dělnictvo, osvojuje si film „Některé ženy, jiné ženy a všichni ti zahořklí pivaři“ (2014, Rehana Zaman) kontroverzním a provokativním způsobem konvence britské telenovely, které prokládá dokumentárním záznamem setkání migrujících žen ve Velké Británii v nezávislé organizaci Justice for Domestic Workers (Spravedlnost pro pracující v domácnostech) v Leedsu.