extraktivismus 17 výsledků

extraktivismus

Chtěli bychom nastínit podmínky pro novou citlivost a redefinovat si naše potřeby či budoucí jednání, nestojící pouze na logice nekonečné výroby a spotřeby, vyčerpávající křehké ekosystémy. V neposlední řadě se skrze toto společné přeskládání základních i drobných kamenů snažíme aktivně integrovat nerůstové strategie do našich životů.
Ropné skály byly magnetem pro umělce, kteří podnikali namáhavou cestu, aby se stali svědky hrdinství ropných dělníků v jejich boji s živly při těžbě kaspického „černého zlata“. Přednáška se zabývá zobrazením Ropných skal v socialistickém umění jako výjimkou z obecné neviditelnosti ropného průmyslu v moderní literatuře a umění. Jak si můžeme vysvětlit prominenci obrazů ropných vrtů v sovětském ázerbájdžánském umění a co nám to říká o ropné imaginaci socialistického antropocénu?
Více-než-oceánská perspektiva je spekulací o vnímání, emocích, inteligenci a schopnosti jednat. Přináší s sebou příliv dekoloniálního myšlení, posthumanismu, materiálního feminismu, queer ekologií, mediální teorie a spirituality, které se v této vlně prolínají skrze mezioborovou estetiku a environmentální spravedlnost.
Od července 1981, kdy Sozanský vytvořil v Mostě první práce, na místě fotografoval Jiří Putta a záběry natáčel absolvent FAMU Michal Baumbruck spolu s kameramanem Františkem Brabcem. Výsledný film, jenž zachycuje nejen jednotlivé plastiky, ale také performance s herci, které Sozanský pro účely filmu zinscenoval, byl nazván Evakuace a promítán během osmdesátých let jen párkrát na setkání umělcových přátel.
Mnohost oborů a směrů, kterými Tomáš Uhnák svou pozornost cílí, klame. Ve skutečnosti totiž můžeme vysledovat průniky a svého druhu „specializaci“, která spočívá v „expertním generalismu“, jak to sám pojmenoval. Tedy ve snaze po cíleném a vědomém zobecňování a propojování různých oblastí zájmů. S tím je pak spojené neustálé vyjednávání uspořádání různých režimů měnění světa.
Centrum pro regenerativní umění se nachází v historickém Červeném mlýně a funguje jako alternativní kulturní prostor a domov aktivní komunity umělců, aktivistů, zemědělců, a kreativců, kteří spravují místní ekosystém. Buduje kulturní diskurz prostřednictvím kreativity, výzkumu, širší veřejnosti, zážitkového učení a vzdělávání.
Letní seminář Potulné univerzity přírody je každoročně organizován spolkem Pilgirm. Po letech strávených v různých venkovských oblastech se v srpnu 2024 uskutečnila tato týdenní akce v Praze na Toulcově dvoře a nesla název „Od antropocénu k symbiocénu aneb cesty k civilizaci, která podporuje život“. Část přednáškového programu byla zdokumentována a publikujeme ji společně s širším představením aktivit spolku Pilgrim.
Diana Lelonek zkoumá vztahy mezi lidmi a jinými druhy. Její projekty jsou kritickými reakcemi na procesy nadprodukce, neomezeného růstu a našeho přístupu k životnímu prostředí.
Návrat k romantickým motivům v současném umění neaktualizuje jen melancholickou náladu, kterou známe z německých a českých krajinomaleb z počátku 19. století. Mnohem spíše si klade otázky po rozporech, kterým dnešní subjekt čelí. Jednou z možností, jak se s rozpory naučit žít, je společné vyprávění a sdílení narace. A když takové příběhy nejsou v místní tradici zakořeněné, je třeba najít nové, jak to navrhuje video Barbory Kropáčkové Tebe hrdino volám.
Často vystupují jako blahosklonní mecenáši, kteří se rozhodli z dobré vůle dát stranou něco z nastřádaných milionů a přispět tak k veřejnému blahu a rozvoji vysoké kultury. Jejich na první pohled dobré záměry bychom však měli vnímat v kontextu pohnuté politické a ekonomické historie (nejen) naší země. Měli bychom se ptát, jak ke svým majetkům přišli a kolik společenských nebo ekologických škod napáchali při jejich hromadění.
Josef Holý se věnuje tématům informační války, dezinformací a vlivu algoritmů technologických gigantů na náš život. Jak jsou a byla tato témata reflektována mezi umělci a umělkyněmi, kteří pracují s pohyblivým obrazem? Zobrazování umělé inteligence nebo umělého člověka má v historii vizuálního umění poměrně pevné místo a pojí se s mnoha etickými otázkami, které nás dnes reálně dostihly.
Jussi Parikka je spisovatel a teoretik médií, který vyučuje technologickou kulturu a estetiku na Winchesterské škole umění (University of Southampton). Pohybuje se zejména na poli současné kulturní teorie, filozofie, současného umění, kyberkultury a digitální kultury. Zásadní je jeho přínos v oblasti materiality médií, které analyzuje z pohledu filozofie nového materialismu. Věnuje se tak vztahu mezi přírodou a technologiemi za použití pojmu medianatures, jež je zjevným odkazem na nature cultures Donny Haraway.
Podcastová série sleduje vzácný minerál koltan a jeho proměnu na všudypřítomnou elektronickou součástku – tantalový kondenzátor. Koltan patří do skupiny tzv. konfliktních minerálů. Jeho těžba dnes probíhá především v Kongu a okolních státech a je spojená s válečnými konflikty, vykořisťováním, černým obchodem a dětskou prací.
Nadace The Pudil Family Foundation byla v roce 2014 založena manžely Pudilovými. Jejím cílem je podporovat inovativní a profesionální výstavní projekty zobrazující české moderní a současné umění v kontextu vývoje světového umění a další projekty v oblasti českého výtvarného umění.