Přednášky

Anarchofeminismus jako příběh dvojí emancipace

Od 90. let spontánně vznikaly iniciativy a skupiny v rámci anarchistického hnutí, které tematizovaly nerovné postavení žen ve společnosti a vyzdvihovaly témata, která byla dle členek spíše opomíjená.

Zároveň stavěly na anarchistickém myšlení a principech, antiautoritářství, sebeorganizaci, solidaritě, emancipaci a přímé akci. Vydávaly ziny Wicca, Esbat, Přímá cesta či Bloody Mary. Jak se podoba a ideje, které anarchofeministické hnutí zastávalo, vyvíjely? Jak reagovaly na celospolečenské změny?

Ludmila Böhmová je doktorandkou na Fakultě humanitních studií, kde se dlouhodobě věnuje sociálním hnutím, konkrétně feministickému a městskému. Zároveň je komunitní organizátorkou v Iniciativě nájemníků a nájemnic a členkou sociálního družstva Racek. Zajímá jí tedy organizace a hnutí zdola nejen teoreticky, ale i prakticky.

 

Přednáška proběhla jako doprovodný program výstavy 129 dní bez úrazu vizuální umělkyně Sráč Sam, kterou v Domě umění města Brna kurátorovala Marika Svobodová.

placeDům pánů z Kunštátu
tags
castLudmila Böhmová
cameraLena Zikmundová
soundLena Zikmundová
editingLena Zikmundová
categoryPřednášky
published24. 2. 2025
duration0:47:12
languageČesky
embedlink icon
arrow down
related
Anarchofeminismus jako příběh dvojí emancipace
Vycházeje z toho, jak se pod vlivem globálního kapitalismu mění práce a jakou roli hraje ženské dělnictvo, osvojuje si film „Některé ženy, jiné ženy a všichni ti zahořklí pivaři“ (2014, Rehana Zaman) kontroverzním a provokativním způsobem konvence britské telenovely, které prokládá dokumentárním záznamem setkání migrujících žen ve Velké Británii v nezávislé organizaci Justice for Domestic Workers (Spravedlnost pro pracující v domácnostech) v Leedsu.
Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
Ruth Noack (*1964) je kurátorka, historička umění a pedagožka žijící v Berlíně. Zabývá se feministickou a filmovou teorií. Kurátorovala mj. Documentu 12 (2007). Její pedagogická činnost je rozsáhlá, učila na University of Applied Arts ve Vídni, Royal College of Art v Londýně, na Akademii výtvarných umění v Praze v Šalounově ateliéru a v současnosti působí na Dutch Art Institute v Arnhemu v Holandsku. V posledních letech pracuje na svém projektu Museum in school, kde testuje a experimentuje s institucionálními podmínkami školství a možnostmi, jak zapojit umění do procesu vzdělávání jako jeho pevnou součást.