Přednášky

Anarchofeminismus jako příběh dvojí emancipace

Od 90. let spontánně vznikaly iniciativy a skupiny v rámci anarchistického hnutí, které tematizovaly nerovné postavení žen ve společnosti a vyzdvihovaly témata, která byla dle členek spíše opomíjená.

Zároveň stavěly na anarchistickém myšlení a principech, antiautoritářství, sebeorganizaci, solidaritě, emancipaci a přímé akci. Vydávaly ziny Wicca, Esbat, Přímá cesta či Bloody Mary. Jak se podoba a ideje, které anarchofeministické hnutí zastávalo, vyvíjely? Jak reagovaly na celospolečenské změny?

Ludmila Böhmová je doktorandkou na Fakultě humanitních studií, kde se dlouhodobě věnuje sociálním hnutím, konkrétně feministickému a městskému. Zároveň je komunitní organizátorkou v Iniciativě nájemníků a nájemnic a členkou sociálního družstva Racek. Zajímá jí tedy organizace a hnutí zdola nejen teoreticky, ale i prakticky.

 

Přednáška proběhla jako doprovodný program výstavy 129 dní bez úrazu vizuální umělkyně Sráč Sam, kterou v Domě umění města Brna kurátorovala Marika Svobodová.

místoDům pánů z Kunštátu
tagy
účinkujícíLudmila Böhmová
kameraLena Zikmundová
zvukLena Zikmundová
střihLena Zikmundová
kategoriePřednášky
publikováno24. 2. 2025
délka0:47:12
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Anarchofeminismus jako příběh dvojí emancipace
"Slibuji" je umělecký projekt koncipovaný Sráčem Samem. Výstavu pořádá iniciativa tranzit.cz ve spolupráci s galerií SVĚTOVA 1. Instalace polštářů, betonových bloků a talířů s texty ukazuje umění jako příběh, který se soustředí na obyčejné věci a každodenní vztahy. 
Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.
Proč zmizela Jarmila B.? A proč by nás to mělo zajímat? Jarmila B. byla umělecká keramička, která nevynikla žádnou zajímavou realizací, jen množstvím tak trochu zbabraných projektů a vynucených, ničím výjimečných kompromisů. Jedná se tu ale spíš o to, co nevytvořila – o její radikální vize, jež zůstaly zachycené v jejích denících (a jež nápadně připomínají projekty jistých radikálních konceptualistů a některé akce současných umělců). V jistém smyslu předběhla svou dobu.
Tereza Stejskalová se řadí mezi nejvýraznější feministické a kritické hlasy na české umělecké scéně. V současné době působí jako kurátorka v iniciativě tranzit.cz a dlouhodobě se věnuje výtvarné kritice.
Jako kurátorka Stejskalová často pracuje skrze postkoloniální a feministické prizma a její kurátorská praxe je zpravidla výstupem dlouhodobého výzkumu.