Přednášky

BC architects & studies

Akt výstavby je současně činnost i vyprávění. Je to komplexní snaha příhodné komunity vybudovat svou infrastrukturu, vedoucí napříč společenskými třídami a dovednostmi, napříč materiály a technologiemi. To má určitý dopad a vyjadřuje hodnoty a myšlenky v široké síti kolem konkrétního projektu. Akt výstavby zahrnuje schopnost změny skrze akci, příběh a výsledek.

V ateliéru BC architects & studies jsou přesvědčeni, že pokud má architektura mít pozitivní vliv na společnost, musí se soustředit nejen na návrh její infrastruktury, ale i na přetváření procesu vzniku infrastruktury. Musí experimentovat s rolí, kterou hraje každý člen komunity v procesu stavby. Přesná definice profesionálního architekta je už nedostačující; V BC architects & studies se pouští do výroby materiálů, zadávání zakázek, vypravěčství, sdílení vědomostí, organizace komunity – a to všechno ovlivňuje přístup k navrhování.

http://architects.bc-as.org/

Přednáška je součást cyklu Belgické inspirace, pořádané architektonickým spolkem Kruh
 http://kruh.info/

placeCAMP
tags
castKen de Cooman
cameraJanek Rous
soundJanek Rous
editingJanek Rous
playlistsKruh architektury
categoryPřednášky
published17. 4. 2019
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
BC architects & studies
At a moment of digital ubiquity, it may be easier to treat the data from digital platforms as primary in contemporary innovation and to believe that, if coated with sensors in an internet of things, the stiff, dumb world will suddenly become responsive and “smart.” But the heavy lumpy components of space are themselves information systems that don’t really need digital devices to make them dance.
Pracovní rozpravy o hledání imaginace digitality s ústředním tématem: vypnutí počítače jako okamžik podvolení se.
Palo Fabuš a Luboš Svoboda se ve svých rozhovorech věnují úvahám o digitalitě, tomu, jak se o ní dá mluvit z perspektivy filozofie a poezie. Společný zájem na rozplétání současného myšlení, představivosti či řeči ovlivněné technologiemi krystalizuje v ostrém řezu vypínání počítače jako východisku pro definování osmózy prázdné statiky pokoje a počítačem roztočených tužeb.
Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.