Přednášky

Dějiny kurátorství současného umění – Martina Pachmanová

Historička umění, kurátorka a kritička Martina Pachmanová působí v současnosti na Katedře dějin a teorie umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Věnuje se otázkám genderu a feminismu ve vztahu k modernímu a současnému umění. K významným výstavním projektům z posledních let patří Těla, jazyky, instituce (součást výstavy Formáty transformace: Sedm pohledů na novou českou a slovenskou identitu, Dům umění, Brno, 2009 a MUSA, Vídeň, 2010), Behind the Velvet Curtain: Seven Women Artists from the Czech Republic (Katzen Art Center, American University Museum, Washington, D.C., 2008), Cultural Domestication – Instinctual Desire (University of Toledo, Ohio, 2005). Spolupracovala rovněž na mezinárodním projektu GENDER CHECK – Femininity and Masculinity in Eastern European Art (MUMOK, Vídeň; Zacheta National Gallery of Art, Varšava, 2009). Řadu výstav, v nichž postupně krystalizoval její zájem o problematiku genderu, připravila Pachmanová již v 90. letech, mimo jiné v Galerii Václava Špály, MXM nebo Via Art. V letech 1995 až 1997 působila jako kurátorka alternativního výstavního prostoru Synagoga na Palmovce. Především tomuto jejímu ranému a (podle vlastních slov) pro její další profesní směřování určujícímu kurátorskému angažmá, je věnována tato prezentace. Vyzdvihla několik zde realizovaných projektů – festival performance Serpens, výstavy Jiřího Příhody, Barbary Benish nebo Václava Stratila – a zároveň poukázala na specifika spjatá s provozováním alternativní „výstavní síně“ takového typu. Historická paměť prostoru bývalé synagogy, jež před tím sloužil zaniklé židovské komunitě, přinejmenším podprahově určoval jak výstavní program, tak i podobu jednotlivých uměleckých projektů. Ve své době šlo podle Pachmanové o instituci do značné míry ojedinělou. Inspiraci pro její práci představovaly především velkoryse koncipované akce Miloše Vojtěchovského v klášteře Plasy. To, co zprvu představovalo kurátorskou výzvu – sakrální a zároveň pietní atmosféra místa – vnímala nicméně Martina Pachmanová s postupem času jako omezení. Určitý typ akcí nebylo možné nejen z technických, ale třeba právě z pietních důvodů v Synagoze realizovat. Těžiště její činnosti se posléze přesunulo z prostředí současné umělecké scény do akademické sféry a její práce postupně získala zřetelně uměleckohistorický charakter.

Josef Ledvina

umělciMartina Pachmanová
místoČeská republika
tagy
účinkujícíMartina Pachmanová
kameraKateřina Krejčová
zvukKateřina Krejčová
střihKateřina Krejčová
playlistyDějiny kurátorství současného umění
kategoriePřednášky
publikováno9. 8. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Dějiny kurátorství současného umění – Martina Pachmanová
Václav Magid je umělec, teoretik, kurátor a v neposlední řadě také baskytarista, v jehož aktivitách se často prolínají aspekty z těchto blízkých oblastí. Jakožto umělec stojí na silných teoretických základech, jeho kurátorské projekty bývají koncipovány jako rozsáhlý umělecký či teoretický projekt a v jeho umělecké tvorbě se setkává vizualita s hudbou.
Putovní výstava Rituály osamocení, jejíž koncepce vznikla v době celosvětového lockdownu, zkoumá šíření falešných zpráv, převrácení tradičního vztahu mezi soukromým a veřejným prostorem, paradoxní rituály, jimiž jsou domovy osídlovány, způsoby, jakými jsou vizuální technologie domestikovány na nástroje sebeprezentace a spojení, hromadění, fetišizaci a vystavování předmětů v domácích interiérech; a krom toho i stavy osamocenosti, které vznikají v důsledku nucené izolace.