Martin Mazanec

instituce Česká republika
tagy kurátorství film pohyblivý obraz
ůčinkující Martin Mazanec, Nikola Brabcová, Barbora Švehláková, Tereza Jindrová
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
interview Barbora Švehláková, Tereza Jindrová
playlisty Kurátorské profily
kategorie Profily
publikováno 24. 12. 2018
jazyk Česky / English
embed link icon

Martin Mazanec (*1981) je – jako kurátor na české umělecké scéně – spojen především s jedním konkrétním výtvarným médiem, pohyblivým obrazem, které určuje jak jeho badatelský zájem tak institucionální zázemí, ve kterém se profesně realizuje. Od roku 2007 je Mazanec hlavním dramaturgem Přehlídky animovaného filmu a současného umění v Olomouci (PAF), která může mást svým názvem, ve skutečnosti se jedná o několikadenní festival současného videa, filmu, umění a hudby, který v roce 2017 oslavil 16. ročník své existence. Spíše než s pojmem „animace“ ale Mazanec pracuje s termínem „pohyblivý obraz“, který podle něj naznačuje „pohyb mezi kinem a galerií, hudbou a obrazem, interiérem instituce a veřejným prostorem Olomouce“. To je pole, ve kterém se „pohybuje“ i odborný Mazancův zájem.

Dizertační práci sepsal na FAMU (2007-2012) a věnoval se v ní modernistickému architektovi Frederickovi Kieslerovi (pod názvem Kino. Rekonstrukce filmového prostoru), jenž začínal jako divadelní scénograf, postupně se ale vyvinul v avantgardního umělce, architekta a designéra, pracujícího mimo jiné i s prostorem filmové projekce. Možné způsoby rozkročení filmového prostoru a projekce pak Mazanec zkoumal – ve spolupráci s umělcem Dominikem Gajarským – na výstavě Černá Marie (2016), kterou připravil pro pražskou galerii VI PER a která byla věnována právě některým aspektům tvorby Fredericka Kieslera. Právě na české umělecké scéně je Mazanec znám jako kurátor pohyblivého obrazu, kterému se věnuje v širokém spektru jeho současných tendencí. Jím kurátorované výstavy často mívají formát proměnlivých událostí – a to buď na základě situací měnících se podle půdorysů projekčních sálů nebo podle prezentovaných videí, jako tomu bylo v rámci projektu Sny na prodej pro Drdova Gallery. Ty trvaly 26 dní, každý večer bylo představeno jedno video, film či instalace od českého nebo slovenského umělce či umělkyně, čímž vznikl i určitý pomyslný „archiv“ nebo katalog děl, která byla vytvořena za uplynulé dva roky. Z dalších výstavních projektů je třeba také jmenovat třídílnou sérii Přátelský film (2007-2008), kterou Mazanec realizoval s Michalem Pěchoučkem a během níž doplňovali video-projekce performancemi; výstavu Vystavovatel a jeho diváci (Dům umění v Brně, 2011), kde se zabýval pozicí diváka a prostorovou dispozicí galerie; nebo roční cyklus výstav nazvaný Křehké kino (Galerie Mladých, 2012), který akcentoval prostor galerijní instituce a ohmatával podoby produkce a distribuce pohyblivého obrazu.

Podstatnou součástí Mazancovy praxe je i jeho pedagogická činnost na FaVU VUT v Brně, kde vede Ateliér videa společně s Janem Šrámkem. Zde jednak pracuje s nejmladší generací video-umělců, ale také pomáhá rozšiřovat hranice média pohyblivého obrazu. Mazanec se také podílel na množství katalogů a sborníků – vydaných převážně v edici PAFu, a publikuje ve filmových i výtvarně-kritických periodicích (mj. Iluminace, Labyrint Revue, A2 nebo Cinepur).

Anna Remešová

související s
Martin Mazanec

0:43:23
0:30:42
0:29:28
0:36:48