0:17:55

Rozštěpený epistemolog

„Důležité je jen to, co ti připadá skutečné. Máš právo využívat objektivní význam pro své vlastní účely,“ tvrdí jedna z postav ve videu Rozštěpený epistemolog. Z pozice konzumenta současné informační exploze, akcelerované sociálními sítěmi a silně rozmlženou funkcí gatekeeperů, je stále těžší nalézt pevnou půdu pod nohama.

Protokol

Jak zapsat nesdělitelné?
Záznam o prožitém.
Jak tento zápis převést zpětně do obrazu?
Dům jako uzavřený palouk, v němž se odehrávají děje.
To, co nelze nikdy ověřit, bude navždy tím, co zůstane.
Vejít a vidět.
Skutečnou historií, nikdy nenapsanou událostí, mrtvým úhlem, slepou skvrnou.
Diskurz sítě.
0:58:19
0:12:10

Me

Uvádíme záběry do samostatné výstavy Jána Mančušky Me v pražské galerii MXM v roce 2001, které natočil Jiří Ševčík.
0:29:03

Akce most

S odstupem viděno je toto místo dobově příznačné, po mnoho let bylo symbolem těch, kteří dobrovolně ukončili svůj život (viz např. jeho role v generačním filmu Šeptej, 1996). Bez přímého odkazu na tuto skutečnost, která se ale nicméně vynořuje v podtextu celé práce, vrhala Markéta Vaňková z mostu sáčky s akrylovými barvami na obří plátno (600 x 800 cm), umístěné v Nuselském údolí. Za pomoci asistentů tento proces snímala několika kamerami. Vznikla tak monumentální abstraktní malba i dokument z celé akce.

Zdroje nového stylu. Hračky nastupující generace umělců

Ve skleněných vitrínách zde kurátoři prezentovali dětské hračky čtyřiceti vybraných umělců, architektů a teoretiků, s nimiž byli generačně spříznění, a kteří tedy vyrůstali v období 70. a 80. let. Zpětně viděno je výstava napůl vážným a napůl ironickým komentářem k této spřízněnosti a předznamenáním obratu k období normalizace jako zdrojového období řady českých umělců po roce 2000.

KŘIŽOVNICKÁ ŠKOLA ČISTÉHO HUMORU BEZ VTIPU

Svou otevřeností – jak ve smyslu autorství, tak ve smyslu časového průběhu – to jsou v podstatě happeningy v nejčistším slova smyslu, i když se tento pojem v souvislosti s aktivitami Křižovnické školy používá jen ojediněle.
Pomineme-li záběry Vladimíra Boudníka ve filmu Jaromíra Perglera Akce v ulicích Prahy z roku 1956, jsou nejstaršími známými filmovými záznamy akcí v českém prostředí právě filmy Rudolfa Němce z počátku 70. let 20. století.

Jiří Sozanský, EVAKUACE

Od července 1981, kdy Sozanský vytvořil v Mostě první práce, na místě fotografoval Jiří Putta a záběry natáčel absolvent FAMU Michal Baumbruck spolu s kameramanem Františkem Brabcem. Výsledný film, jenž zachycuje nejen jednotlivé plastiky, ale také performance s herci, které Sozanský pro účely filmu zinscenoval, byl nazván Evakuace a promítán během osmdesátých let jen párkrát na setkání umělcových přátel.